V Liberci na rekonstrukci a modernizaci marně čekáme již pětadvacet let. Technickým a stavebním stavem současné nemocnice se už dříve zabývala analýza, která došla k závěru, že 70 % prostor není způsobilých k účelu jejich využití.
Cílem plánovaných změn je řešení tří problémů zároveň:
- Jedním z nich je dopravní napojení nemocnice – fakt, že sídlí Krajská nemocnice Liberec (KNL) přímo v srdci města samozřejmě nevyřešíme, nicméně tragickou situaci s parkování by měl uspokojivě vyřešit parkovací dům.
- Dalším řešeným problémem by měl být kvalitní samostatný urgentní příjem, díky čemuž se vyřeší roztříštěnost budov (dnes jich má nemocnice sedmatřicet!) a současné improvizace, které už nebude nutné dále provozovat.
- I třetí problém souvisí s územní roztříštěností nemocnice (například transfuzní stanice je úplně jinde, v jiné čtvrti). Plánované řešení by mělo být funkční a efektivní minimálně příštích padesát let. Půjde o stavbu modulární, připouštějící další rozsáhlé úpravy, které budou v budoucnosti z provozních nebo demografických důvodů potřebné.

Je zřejmé, že pokud by se růst nemocnice zastavil, dojde k jejímu rychlému personálnímu „vylidnění“. Nebude dost moderní, aby do ní chtěli lékaři a sestry. Vzhledem k dlouhodobému nedostatku lékařů i sester je téměř jisté, že současní kvalitní lékaři a sestry odejdou tam, kde budou moci dělat nejlepší medicínu. Staví se v nemocnicích po celé republice, a pokud nezačne také naše liberecká nemocnice, zastaralost nemocnice se časem stane odpudivou.
Nesmíme zapomenout také na další aspekt, který stavba a modernizace přinesou – každý zdravotnický provoz musí splňovat řadu standardů a norem. V současných podmínkách je pro KNL dodržování norem velmi složité, což by do budoucna vedlo k omezování nebo zavírání některých provozů. Nová stavba je i v tomto aspektu jediné možné řešení.
Kraj potřebuje jednu skutečně špičkovou krajskou nemocnici, nikoliv upadající zařízení kvalitou neodpovídající našemu regionu.
Pokud nakonec vše dopadne, stavět se snad začne v roce 2021, hotovo by mělo být nejpozději během dalších tří let. V současné době je cena pavilonu odhadovaná na dvě miliardy. Co za takovou sumu získáme?
- Zdravotníci budou denně schopni pomoci až třem stovkám akutních pacientů.
- V novém urgentním centru by mělo být sto dvacet lůžek pro pacienty chirurgické, úrazové a ortopedické.
- Přibudou čtyři jednotky intenzivní péče, ARO, chirurgická jednotka intenzivní péče, kardiologická neboli koronární jednotka a interní metabolická jednotka.
- Díky sdílení prostoru bude mnohem snazší spolupráce všech jednotek.
- Dojde k posílení kvality a akceschopnosti všech týmů.

Kdo bude v nové nemocnici pracovat?
A na konec je zde ten nejzásadnější problém, který jsem již zmínila výše – jde o to, aby se tato moderní nemocnice nestala pouze nemocnicí duchů. Souběžně se stavbou a modernizací musíme začít řešit personální obsazení nemocnice – nejpalčivější problém vidím v nedostatku nižšího a středního zdravotnického personálu. Musíme jednak učinit vše, co je možné, abychom udrželi zdravotní sestry, které máme, a zároveň přitáhli absolventy Střední zdravotnické školy a Fakulty zdravotnických studií TUL k práci v naší nemocnici.
Naše nemocnice růst zvládne finančně – díky spolupráci státu, kraje i jednotlivých měst. O skutečném úspěchu rozhodne obsazenost nemocnice zdravotnickým personálem. Totiž – pokud nebudeme mít v sebelepším nemocničním zařízení doktory a zdravotní sestry, můžeme nad novou nemocnicí jen obdivně vzdychat, ale prázdný pavilon sloužit nemocným nikdy sám od sebe nebude.
